Uživatel nepřihlášen
PC's Blog aneb Made in ČSSR
RSS kanál blogu
Píše: PC CZ - Rubrika: Blogy
Blog nevyjadřuje názor redakce Zing, více zde.

O Rohatci z Rohatce - fan povídka ze světa Zaklínače. (18+)

Úterý 17.5.2016 19:53 - Autor: PC CZ
To se mi líbí

Taková malá kulturně literární soutěž (Bez odměny) - jak známo svět Zaklínače je prolezlý inspirací ze středo a východoevropských pohádek, pověstí, kultury i pop kultury. Povídku inspirovala jedna pohádka - ale můžu říci že Tři veteráni Jana Wericha to nejsou. Kdo první napíše jaká to je pohádka tak je dobrej a dostane pomyslný řád Zlatého knihomola. A samo budu rád když odhalite i další skryté odkazy (některé jsou okaté, jiné méně -ale je to pro lidi co rádi čtou no.)

Miluju hospody. Vždycky se v nich něco dozvím. Jako tuhle v Rohatci v hospodě U Všech Rohatejch.

"Proč se to tu tak divně jmenuje", zeptal jsem se chlapíka, na první pohled štamgasta.Seděl shrben u stolu, nad svým žejdlíkem Redanského piva, s urosanými vlasy a ještě více urousaným řídkým knírem který mu splýval do korbele. Upřel na mne vodnaté oči v tučném obličeji a zamručel: "Proč asi.... To je podle tý Rohatý.... Přece, ne ? No jasně", přitakal jeho spolustolovník, chlapík jako lunt, ve žluté, nesmítně umaštěné blůze a typické chudinské čapce, připomínající čepečky co nosí nemluvňata. Krom toho že šilhal, neměl skoro žádný chrup, kromě jednoho velkého řezáku. "Podle Rohatý komtesky.... "Vědí, to je taková pohádka místní... ále" - mávl rukou hubeňour, "na to nikdo dnééska nevěří". V tu chvíli tlusťoch s vodnatýma očima praštil mohutnou pěstí se zažloutlými zvrásněnými nehty až to zaduněl, a korbele poskočily. "Có nevěří ?! Můj dědek u toho byl ! Onu tu komtesku zachránil ! "No jó !" dal mu přátelskou herdu do zad hubeňour "Nevíš s kým sedíš u stolu cizinče" - tohle je sám pan hráábě Gunpold z Rohatce - t. č. bez Rohatce i titulu... Všechno prochlastali, viď Milosti ? Tlusťoch něco zamručela mávl medvědí packou. "To sou kecy, naklonil se ke mě hubeňour a z úst mu páchlo. To se jen tak povídá. že von zachránil komtesku.... Všicni vědí že.

Že komtesa byla Striga !!!" zazněl vznešený hlas. Zvedl jsem hlavu a uviděl pohlednou dámu vznosné štíhlé postavy.... Byla velmi vysoká, s krásně tvarovanou postavou. Naducaný korzet dával tušit že příroda k ní byla více než štědrá a že ona neznámá-ať už byla kdokoliv - o sebe dbá - ale tajemství jejího dekoltu zůstavalo skryto, protože ji jen halil splývající rudý plášť z hedvábného sametu.Nohy měla oblečené v jelenicových jezdeckých kalhotách přepásaných širokým řemenem.  Zpoza kapuce ji vykukovala záplava bílých vlasů ale oči zatím zůstavaly skryty. Ruce měla složené na hrudi. Ta dáma mne zaujala - a nejen jako muže. Kdopak to asi je - tipoval jsem ji na čarodějku.

Avšak s náhlým se objevením neznámé mí dva spolustolovníci změnili chování. Sotva ji však ti dva uviděli rázem vystřízlivěli. "Smím si přisednout, zeptala se sametovým - na dámu trochu hlubším hlasem ? Oba - tlusťoch i vychrtlík rázem vystřízlivěli. "Ne, ne, ne, nesmííš, víš že že že.... Nechápal jsem důvod jejich strachu a hrůzy, která se jim zračila v očích. "Pročpak by si dáma nemohla přisednout ? Jen vemte místo Mylady nabídl jsem ji úslužně židli. Ne ne....to se nesmí, chytl mou ruku hubeňour a upřel na mě prosebný pohled.... Proč by se to nesmělo ? zeptal jsem se ? Protože to je - ka ka ka.... Katyně z Bílých Lilii ! vzdychl tlusťoch. Papapanna popopopravčí.... S tou se se se sedat nesmí..... neštěstí..... Šenkýři....tady máš a my mizíme, forfrem, dělej Gaudele ! Jistě Pardy ! - cinili o stůl stříbrňáky a byli pryč.

"Opravdu si smím přisednout ?" zeptala se mě ona neznámá. "Ano, ti dva měli pravdu, jsem katyně z Bílích Lilii. Jistě". odvětil jsem Usmála se, odstavila židli, s elegancí se posadila a odhrnula kápi. Měla krásnou aristokratickou tvář - ale ty její oči... jakmile jsem se do nich podíval - pochopil jsem. Přede mnou seděla zaklínačka.  "Gertruda von Trondhaim".... vydechl jsem. "Ty mě znáš ?" Nikdy jsem tě neviděl má paní, ale kdo by neznal slavnou hraběnku z Trondhaimu, poslední absolventku školy kočky. Nesměle se usmála, hrajíce si s pramínkem vlasů. "Ach to bývalo, kdysi dávno.... zlatý Trondheim" rozhodila ruce. "Ach omluv mou nezdvořilost" nebude vadit když si udělám pohodlí ? Nikoliv, usmál jsem se." Nuže, zvolala furiantsky - děkuji - sáhla k opasku a prásk - na stole přistál její mohutný meč. Obrovský dvouručák, z té nejlepší reddanské oceli, na první pohled pěkně ostrý. Světlo svíček se odrazilo od jeho jedovatého ostří. Mimoděk jsem se zachvěl... Postřehla to. "Snad taky nejsi pověrčivý mladíče ? Nejsem paní... jen... Jen tě napadá kolik hlav už tenhle meč asi uťal viď. Nu, pár jich bylo. Už - pár desítek. Nebo stovek ? Ale to víš, práce zaklínačky už nevynáší... potvory nám po druhé konjukci sfér nějak vyhynuly.... aspoň ty z jiných světů. Těch lidských, zachmuřila se...těch je dost.... Sevřela ruce v pěst a pak furinatsky cinkla zlaťákem o stůl, hodila si na něj vskutku nádherně tvarované nohy, obuté ve vysokých botách z rudé kůže - a zavolala rozverně na krčmáře - jedno redanské a hoď sebou ty stará vojno !

Jak se šlechtična stane katyní ? Konečně - jsi přece.... ach áno.... nepřipomínej mi to.... ano jsem dcera, vlastní, v lůně vznešeném zplozená, kněžny z Touissantu před léty pěti a třiceti. Má nebohá matka - porodila nemanželského spratka, zaklínačku a nakonec Pannu Popravčí.  Ale což". Tak to je. dala si ruce v týl, houpaje se na židli. "Eh já tu klábosím o sobě a ty můj příběh vlastně znáš. Radši ti povím jak to bylo s tím Rohatcem z Rohatce... Budu jen rád, usmál jsem se dvorně. "A jakou verzi chceš slyšet dřív ? zeptala se Gertruda. Tu oficiální znáš ? Ne, jsem v tomto kraji nový. Aha, tak poslouchej. Oficiálně tu byl pan hrabě.... a ten děsně krad. Byl to lump, sviňák, ožrala a prasák. A stejně jako Foltest, dej mu pánbu věčný nebe...prostě ojel kdekoho a kdeco. I svou matku - ale - neboj - řekla když viděla můj zhnusený výraz - nevlastní. Ale znáš kletby. Ty si nevybírají. Jednou mátéř vždycky máteř. A tak se jim narodilo děcko. Ale protože máteř byla nevlastní tak i ta kletba byla taková... no... neúplná. Spustila se v době kdy mladé komtese bylo šestnáct, ne..." zamyslela se

čtrnáct, ne.. " zavdala si z korbele vesele "šestnáct ! Ale ne protože ji bylo šestnáct, ale protože to byla stejně jako táta a vlastní matko-bába pěkná chmatačka. Okradli jednoho mága a i když to byl trouba - II. kategorie, tak je ten mág proklel.... Říká se že ji mohl vysvobodit jen ten kdo se do ní zamiloval a láskyplně ji nařezal za prdel, za to že kradla. Ale toho se nikdo neodvážil, protože podle oficiální verze byla rohatá a měla kozlí nohy. Prostě z ní měl být Rohatec. Víš co to je ? Přikývl jsem. "Jistě že vím. Rohatec je rohatá striga, rodí se nevěrníkům a zpustlíkům, kteří spí se svými nevlastními rodiči, není tak nebezpečný jako pravá striga, kterou byla královna Adda - ale hnusný je dost". Mrkla na mne "Takže víš o čem mluvím - to je přesný popis ! Ano, Rohatec stejně jako pravá striga žere lidi, ale spokojí se s lotříky odsouzenými na smrt a jinak ji ke štěstí stačí skopové, brav nebo hovězí. Je méně žravý a někdy se spokojí i s vojtěškou a pučálkou. Víš jak se má vysvobodit ? Slyšel jsem něco o stříbře. Takže useknout palici stříbrem, ne ? Ale fuj.... "ušklíbla se Gertruda. Ta oficiální verze říká že ji měl vysvobodit výpraskem její milý. Ale to není pravda. On to teda zkusil. Ale vzal na ni - hlupák - hodovačku a myslel si že se s ním domluví. Avšak sotva ji uviděl v její skutečné podobě, spadlo mu sérce do kalhot - aj něco jiného - a zdrhl. Takže sem musela nastoupit já.

Získala jsem stříbrný prut od druidů šla na to. Teda povím ti - já už pár Rohatců viděla, ale tenhle byl pěkně tuhej. Co chceš. Mladý ! Teda mladá. Rychlá jako blesk. Vrčela, syčela. Nechápu že ten pitoma zdrhl, protože to byla moc pěkná čičina. To bříško ! Ty prsa ! ty nohy ! Ta zááádel !" Olízla si vilně rty. Krucí - než jsem se stačila vzpamatovat, tak po mě hupsla a zkusila mě hryznout. Dala jsem ji jednu zaklínačskou padinu, jak mě to kdysi učil starej Geralt. A plesk, švih ji po pérdeli prutem. Zaúpěla, ale skočila na mě znova. No měla jsem co dělat a používala všechny reflexy naplno. Byla rychlá, chňapala po mě prackama i čelistma. Hele, víš co se říká - Rohatec je rychlejší nežli kugár a tenhle byl. Hele, mordovala sem se  s ní do kuropění...Ale nakonec se mi ji podařilo utahat a pořádně ji vyplatit.... Voilá" rozhodil vesele pažemi - kletba zlomená. Nejlepší bylo" culila se - že se do mě zamilovala

utekli jsme spolu na Trondheim.... a tam si lebedily... Pily Chatoné, cpaly se sýry...jenže pak přišel její tatík, hodil mi na stůl pěkných pár tisícovek, dceru popadl jako pytel - a "- vzdychla a posmutněla a provdal ji za usmrkaného barona Gumpolda z Gumpoldice - ale protože Rohatec je významější nežli Gumpoldice, získal predikát z Rohatce. Ten tlustý poděs je jeho syn. Ale protože se stydí za to že je potomkem příšery, tak dává k dobru že ji zachránil - prostě se vydává za svého tatíka. A co se stalo s komtesou ? Coby, to co se mladým šlechtičnám - když už nejsou prokleté stává. Rodila a rodila a rodila, až jednoho dne umřela na horečku omladic, vyčerpáním a já věřím že i hnusem nad svým neschopným, hloupým a líným manželem. Někteří usmrkanci jsou jen  usmrkaní, ale v jádru dobří, ovšem Gumpold byl smrkáč par excelance. Naštěstí ho sežral Kairan, když se šel neprozřetleně koupat do jezírka poblíž Flotasamu. No a já časem naštvala císaře,ten mi sehnal titul, statky i jmění a když se stalo to neštěstí s konjukcí tak jsem vzala místo Panny popravčí. Zaklínačky a zpustlý aristokratky nikde nechtěj. Teda... kromě jednoho majitele puffu - ale tomu sem tak vymlátila čumák - no... jo, je to i za to, no." zašklebila se. Tak co, připijem si ? S tebou rád Mylady ! Tož do dna, zvolala zaklínačka, šlechtična a panna popravčí v jedné osobě ! PROSIT ! A obrátila do sebe tuplák tak rychle že jsem nestačil zírat přitom ji spadl plášť a hrudník v mohutném dekoltu se ji zavlnil jako hladina moře při bouři. Polk jsem naprázdno. A jak to bylo dál ? To už je jiný příběh... tak třeba zase...někdy.

KONEC


Taková malá kulturně literární soutěž (Bez odměny) - jak známo svět Zaklínače je prolezlý inspirací ze středo a východoevropských pohádek, pověstí, kultury i pop kultury. Povídku inspirovala jedna pohádka - ale můžu říci že Tři veteráni Jana Wericha to nejsou. Kdo první napíše jaká to je pohádka tak je dobrej a dostane pomyslný řád Zlatého knihomola. A samo budu rád když odhalite i další skryté odkazy (některé jsou okaté, jiné méně -ale je to pro lidi co rádi čtou. Aby to nebylo tak těžké, tak přidávám nápovědu: Ťava, Flandry. )



Tisk
Hodnocení:
( Zbývá 7 hlasů pro zveřejnění hodnocení ) Ohodnoťte článek kliknutím na hvězdičku.
 

Napsat nový komentář

Komentář k blogovému článku O Rohatci z Rohatce - fan povídka ze světa Zaklínače. (18+)
Pro psaní musíte být přihlášen.
[+] Smajlíci
:gun: :-) 8-) ;-) :angry: :-D :lol: :dance: :thumbup: :shock: :-( :nah: :lala: